Vtípek

Pepa přijde v noci společensky poněkud unavený domů. Svalí se do
postele vedle manželky a usne.
Najednou se ocitne před nebeskou bránou. Svatý Petr mu ríká: "Tak vidíš, Pepo, umřel jsi ve spánku".
Pepa zalamentuje: "Ale proč, svatý Petře? Vždyť já toho mám ještě tolik v životě udělat. Nešlo by to nějak udělat, abych se vrátil?"
Svatý Petr se poskrábe za uchem a ríká: "No... Šlo, ale mohl by ses vrátit jedině jako slepice. Chceš?"
"To víš, že chci".
Pepa se ocitne zpátky na zemi v hejnu slepic, porostlý peřím, a s ostatními slepicemi se popelí v prachu a zobe zrní.
Vtom si ho všimne kohout, a ptá se: "Á, ty seš tu nová. Jak se ti vede?"
"No, šlo by to, ale mám takový divný pocit tam dole".
"To jsou vajíčka, to je v pořádku. Jen co je sneseš, tak to přestane."
Za chvilku Pepa snese první vajíčko. Štěstím je celý bez sebe, a brzy následuje druhé a třetí vajíčko.
Najednou ním někdo třese.
"Co je, co se děje?"
"Sereš do postele, ty prase!!!", křičí manželka.